Naše firma by chtěla prodávat software přes…

Odpověď: odpovídal(a): Redakce , 29.07.2002 14:53

Předmět obchodování. Tím je v našem případě programové vybavení, konkrétně pak počítačové programy. Zajímá nás však jejich podstata pro účely účetní a daňové. Jsou pořizované programy právem, nebo zbožím? Zdá se, že nakupovaný program se někdy tváří jako zboží (při nákupu programového vybavení na nosičích za účelem dalšího prodeje), někdy ale jako právo (při pořízení pro vlastní potřebu). Podstatou programového vybavení je nepochybně právo, a to (z pohledu uživatele) právo k užívání autorského díla (viz výše). Na této skutečnosti nic nemění a ani nemůže měnit jiná skutečnost, totiž že vlastní programové vybavení je dodáváno většinou na nějakém nosiči (magnetickém ? diskety, optoelektronickém ? CD, nebo na jiném, podle stavu a vývoje techniky). Přitom hodnota vlastního programového vybavení může mnohonásobně převyšovat hodnotu materiálního nosiče. Není to zas tak nic mimořádného: podstata akcie obdobně spočívá v právu akcionáře, ale toto právo je u klasických akcií kolportováno do papírového nosiče, tj. do hmotné věci. Cena diskety je řekněme 10 Kč, cena programového vybavení 990 Kč, celkem 1000 Kč. Obdobně cena papíru akcie představuje zlomek ceny akcie jako takové. Z této dvojakosti pak pramení zdánlivé nejasnosti při koupi programového vybavení pro konečnou potřebu. Hezky tento problém osvětluje J.Kellnerová ve studii Obchodování s počítačovými programy (Právní rádce 9/1994, str. 13): ?Z důvodů, že software není vázán na konkrétní hmotný nosič, spočívá jeho šíření ve dvou souběžných právních úkonech. Jedním je prodej zboží v klasickém slova smyslu ? disket, uživatelské příručky, manuálu, obalu, druhým je pak poskytnutí práv k užívání toho, co je na disketách nahráno. První úkon ? prodej, neposkytuje kupujícímu ještě právo software užívat. To je předmětem druhého úkonu ? převodu užívacích práv. Úplata za první úkon je zpravidla zanedbatelná ve srovnání s úplatou za druhý úkon, tento úkon poskytnutí práva ovšem nelze považovat za výrobek či službu výrobní povahy. Ono druhé právo (úkon) je obvykle podmíněno souhlasem uživatele s licenčními podmínkami (a dejme v tuto chvíli stranou experty diskutovaný problém, zda jde opravdu o licenci, nebo o cosi podobného licenci). Kdo někdy kupoval programové vybavení, tak to zná: na obálce disket či CD bývá přelepka, že podmínkou otevření je souhlas s licenčními podmínkami a kdo s nimi nesouhlasí, ať vrátí zalepené diskety (CD) do obchodu, kde mu vrátí zaplacené peníze. Na uvedených soukromoprávních skutečnostech nemůže nic měnit ani případná odlišná úprava veřejnoprávní, tedy daňová, případně úprava účetní. Ještě k pojmu zboží. Vyskytuje se v účetních předpisech, v daních z příjmů i u daně z přidané hodnoty. Podle účetních předpisů je zbožím všechno, co účetní jednotka (organizace) nakupuje za účelem prodeje. Zbožím jsou i výrobky vlastní výroby předané do vlastních prodejen ? po jejich případné aktivaci v podvojném účetnictví. Zákon o daních z příjmů nemá vlastní vymezení pojmu zboží a tak s odkazem na vazbu účetnictví a daní podle § 23 zákona o daních z příjmů je účetní vymezení zboží vymezením i pro účely zákona o daních z příjmů. Resumé: pro potřeby účetnictví a daní z příjmů jsou programy zbožím, pokud jsou nakoupeny za účelem dalšího prodeje. Pokud jsou nakoupeny za účelem vlastního užívání, pak nejsou zbožím, ale režijním výdajem, drobným nehmotným investičním majetkem, nebo za stanovených podmínek nehmotným investičním majetkem (pro účetnictví) a nehmotným majetkem (pro zákon o daních z příjmů). Záleží na účelu pořízení, případně na tom, zda rozlepíme onu již zmíněnou obálku a získáme právo program užívat. Pokud totiž nakoupíme program jako zboží, nevniká nám právo k realizaci jeho užitných hodnot ? viz výše. Může se však stát, že obchodujeme s programovým balíkem MS Office, máme na skladě 10 kusů a náhle sami ucítíme potřebu jeho užívání na našem počítači. Vezmeme si ze skladu jeden z programových balíků, vyskladníme ho, rozlepíme obálku s nosičem a zaúčtujeme jako drobný nehmotný investiční majetek, přestože v původním záměru šlo o zboží. Zboží v zákoně o dani z přidané hodnoty má jiné vymezení, než v účetnictví a v daních z příjmů, viz § 2 odst. 2 písm. a). Zbožím se zde rozumí věci movité, tepelná a elektrická energie, plyn a voda; za zboží se nepovažují peníze a cenné papíry, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z toho vyplývá, že pro účely zákona o dani z přidané hodnoty nejsou počítačové programy zbožím, protože nejsou věcí movitou (viz § 118 občanského zákoníku) a podléhají režimu služby, respektive práva. To se ovšem nevztahuje na nosiče (diskety, CD?), které se obvykle považují za samostatné zboží. Vývoz služeb do zahraničí je od DPH osvobozen.